19.5.2009
Jeff Hardy: Pokaždé doufám, že z ringu odejdu po svých
Dvaatřicetiletý Jeff Hardy je jednou z největších wrestlingových superstar v kategorii SmackDown. Stejně dlouhý, jako je seznam jeho vítězných utkání, je přitom i výčet jeho mimowrestlingových aktivit. Píše tzv. "emoetry", skládá alternativní hudbu, koncertuje, maluje, tvoří skulptury…
Jezdíte rádi do Evropy? Jaký je rozdíl mezi americkým a evropským publikem?
Jezdíme. Energie je hodně podobná, jsme přece všichni lidé, i když to vypadá, že americké publikum je nadšenější.
Zápasíte i se svým bratrem Mattem…
Byli jsme ohromnými fanoušky wrestlingu už od dětství. Než jsme se stali členy World Wrestling Entertainment (WWE), už jsme spolu zápasili, takže jsme na sebe byli zvyklí. Spolupráce s ním je skvělá, vždyť on zápasí celý život.
Nakolik je představení hrané a nakolik spontánní?
Spontánní je do velké míry – to nás na tom taky baví. Nikdy vlastně nevíte, co se může stát. Hodně situací se nemusí povést a tohle riziko neseme pokaždé, když vstupujeme do ringu. Snadno může dojít ke zraněním a já vždycky doufám, že odejdu do šatny sám a bez pomoci.
Jak vypadá den wrestlera? Kdy vstáváte, kdy trénujete atd.?
Podívejte, já moc rád spím. Ráno málokdy trénuju. Počítám, že tak dva dny v týdnu se věnuji tréninku, ale nejsem úplně takovej ten nabušenej typ, kterej je věčně v posilovně.
Řekněte nám něco o WWE a jejich politice, týkající se osobních problémů wrestlerů...
Já osobně jsem si s nimi musel spoustu věcí vyjasnit. Člověk si musí dát pozor na to, aby něco v osobním životě nepřeháněl. Já měl problém s drogami, a to bylo to největší téma v diskusích se sponzory: „On v tom zas lítá!“ A podobné reakce… Výsledkem je přísná kontrola. Dnes si stahujeme kalhoty a dáváme na testy moč. Ne třeba jen čtyřikrát ročně, ale mnohem častěji. Někdy se to zdá být až moc, ale já už dnes vím, co dělám.
